Auto jako koníček

Vždycky jsem celý život chtěla řídit auto. A ne jenom tak obyčejné auto, ale vždycky jsem si přála takové auto, které bude budit dojem. Nechtěla jsem obyčejné auto, které má každý druhý, protože jsem chtěla nejlépe nějaké nízké a sportovní auto. A věřte mi nebo ne, ale už ve svých čtrnácti letech jsem poprvé řídil automobil. A sice nepočítám taková ta malá dětská autíčka na pouti, které jsem řídila snad už v pěti anebo v šesti letech. Ale myslím tím, že jsem řídila závodní jezdila už ve svých čtrnácti letech. A klidně mi to nevěřte. Ale pokud se půjdete zeptat na nějaké brněnské jezdecké areály, kde se normálně jezdí závodně v autech, tak vám to jistě potvrdí.

Moc ráda řídím auta.

Navíc já tam jsem docela hodně známá, protože jsem stále vyhrávala první nebo druhá místa. Byla jsem vlastně už talent od narození. Bavilo mě to a já jsem si říkala, že až budu starší, že bych mohla závodě jezdit taky profesionálně. Přeci není lepší práce, než když děláte takovou práci, která je zároveň vaším největším koníčkem. A tak jsem si řekla, že přeci zkusit to mohu kdykoliv. Buďto se mi to podaří anebo nepodaří.

Auto je moje záliba.

Bohužel se stalo to druhé. Nepodařilo se mi to. A sice pracuji taky v automobilce, kde pomáhám vyrábět auta a různé komponenty, ale není to ono. Nejsem zase tak extra dobrá, že bych vyhrávala celosvětově. Nicméně ale i tak jsi stále občas ráda zasoutěžím a zajezdím nějaké sportovní rychlé okruhy, abych měla svou vášeň pod kontrolou. Řídit auto mě totiž opravdu moc baví, tak jsme si řekla, že přeci se svého snu jenom tak vzdám. jsme ráda, že mě v tomto taky podporuje můj přítel, který mě občas taky vozí na různé rekreační soutěže nebo obyčejné jízdy autem na speciálním terénu. A čím složitější terén pro auto, tak tím lépe pro mě. Má ráda adrenalin a když mohu řídit auto, tak jsme ve svém živlu.